Moje plánovací historie

A6 -> A7

Historie mé posedlosti diáři a plánováním sahá někam na střední školu, kamsi do roku 1997 nebo 1998. To jsem si pořídila Školní diář. Takový malý šikovný diářek, dnes by jeho velikost odpovídala velikosti poloviční šířce velikosti „personal“ u Filofaxu. Kalendárium bylo vždy týden na jednu stranu + poznámky. Volné listy na poznámky měl také vzadu, rozvrh hodin a další věci. Provázel mě jeden, možná i dva ročníky na gymnáziu.

V prváku na výšce jsem pak při bloumání po papírnictví narazila na A7 kroužkový diář typu Filofax. Co to bylo za značku netuším, ale vím, že mi vydržel aspoň 3 roky, než do věčných lovišť odešla přezka, kterou se zavíral. Koženka na ní úplně popraskala a už nebyl tak hezký. Jaký byl diářový nástupce po něm si úplně nevybavuji, ale možná si vzpomenu, než dopíšu tenhle článek.

Co je ale s dobou posledního ročníku na gymplu spjato neodmyslitelně a co mě dosud bolí (po 20 letech), je ztráta plnicího pera Senator, které jsem si koupila ve čtvrťáku před maturitou. Stálo kolem 400,- Kč, což byla tehdy docela pálka. Milovala jsem ho. Předtím jsem měla pár „krámů“, které škrabaly papír a špinily prsty. Jsem levák a od svého pera požaduji, aby neškrabalo, když ho tlačím po papíře kupředu. Kdo by taky chtěl škrabadlo, že? 
Tohle pero mělo celokovové tělo, hrot i sponu na víčku ve stříbře (rozuměj kov stříbrné barvy). Barva víčka i krytu byla petrolejově modro-zelená a design víčka se lišil od krytu. Víčko bylo šikmě drážkované a na sponě byla kulička. No a tohoto miláčka jsem zapomněla v prváku v přednáškovém sále i s penálem, když jsem pospíchala na vlak a z přednášky odešla dříve. Pero se samozřejmě nikdy nenašlo a ani jsem nikdy neviděla podobné nebo stejné. Po letech jsem od manžela dostala k narozeninám jiné pero Senator, které jsem si vybrala, ale stálo polovinu a kvalita byla mizerná – pero teklo do víčka a škrabalo. Zklamání bylo obrovské. Ne z dárku jako takového, ale z naděje, kterou jsem do něj vkládala.

Diáře z doby do skončení výšky si nevybavuji, i když nějaký jsem jistě měla, protože já jsem člověk zapisovací a nepřejte si vidět můj idea & look book – něco napsané uvnitř a něco na papírech nastrkaných mezi stránkami. Stejně tak kniha receptů. Hromady papírků – hlavně s recepty, které „určitě musím vyzkoušet“.

A7 -> A6

Než se mi narodila první dcera, koupila jsem si podvakrát diář od časopisu Marianne. Pak, když se narodila, mě začaly štvát reklamy, kterými byl diář nacpaný, a pořídila jsem si Mamma diář. Ten mi vcelku vyhovoval, vydržela jsem u něj dva roky, ale pořád mi chyběla ta možnost vkládání bludných papírků. Třeba tabulka dětských velikostí. Tu jsem si tam musela vlepit, protože v prvních dvou letech to byla moje bible. Teď si vzpomínám na jeden okamžik tak dva měsíce před porodem - seděla jsem na posteli v budoucím pokojíčku a třídila a skládala věci na miminko a přemýšlela jsem, jak se to vlastně obléká – v jakém pořadí a co k čemu slouží. Pamatuju si, když jsem byla malá, dostaly jsme se sestrou pod stromek velké mrkací panenky – miminka. Měly nějaké oblečení na sobě a k tomu snad i nějaký svetřík ten svetřík na oblečení. Chudák miminko mělo u krku rozhalenku a bylo mu vidět na hrudníček. A jak ta panenka byla taková studená, bylo mi jí líto a jsem měla pocit, že jí musí být opravdová zima. No ale co, byla jsem starostlivá matka, tak jakýpak štráchy s tím – nacpala jsem miminku do rozhalenky kapesníček. Houby svetřík – ztráta času :-).
Rok 2014 byl nicméně posledním rokem, kdy jsem používala Mamma diář.

Ale zpět k diářům.

Před 4 lety (na 2015) jsem si diář vyrobila. To už jsem 4 roky vesele scrapovala, vlastnila jsem vázací strojek Zutter, razítko Stampotique a spoustu barev. 

V papírnictví jsem si vybrala běžný diář v předem určené velikosti, vypreparovala ho a vyrobila vlastní desky. Byl super, ovšem pořád mi vadily bludné papírky.

Na konci roku 2015 nastal velký zlom. Spousta věcí mi začala kolem mého plánování vadit. Ač na mateřské, diář byl moje pravá ruka. Měla jsem naplno rozjetý Project Life, bojovala jsem s depresemi a měla jsem pocit, že musím udělat krok kupředu...

A6 -> A5

Na Aliexpressu jsem si vybrala desky typu Filofax, o velikosti A5, mátově zelený. dosud největší formát diáře, jaký jsem kdy vlastnila. Pak jsem začala řešit náplň a v hlavě se mi objevil nápad – plánovací razítka. Dlouho jsem hledala a nic nenacházela, ne v češtině. Nápad uzrával a v říjnu 2015 mé nerozhodnosti učinil konec manžel, když mi řekl „tak do toho jdi“. Druhý den jsem poslala finální návrh americké společnosti, která se zabývala výrobou fotopolymerových razítek a se kterou jsem už měsíc komunikovala o cenách, počtu atd.

A na začátku prosince 2015 se „TO“ stalo! Přišly vzorky razítek a čekalo se na souhlas – vyrobit celou dávku nebo ne? Jasně že jsem souhlas dala. Moc jsem se na ně těšila. Na druhou stranu – zažívala jsem obrovský stres a zklamání, protože Papero Amo v té době vydalo také svá diářová razítka. Hrozně mě to zasáhlo. Teď se tomu směju, ale tenkrát jsem to obrečela.
Vznikla PaperMind.

Ve stejné době jsem řešila i náplň do diáře. Nechtěla jsem si kupovat originál Filofax – nevyhovovala mi. Ani jsem nechtěla nedatovanou z Aliexpressu ani jinou. Potřebovala jsem něco svého. A objevila jsem Raye z Philofaxy – My Life All In One Place. Neznáte je? Jsou to kluci šikovní. Zabývají se totiž designem náplní do diáře. Datovaných i nedatovaných. A co víc! Na webu mají ke stažení i zdrojové soubory k náplním, takže si je lze upravit podle sebe. Vybrala jsem si design, který mi vyhovoval nejvíc, stáhla si zdrojový word a excel a začala tvořit. Jejich datované náplně lze totiž díky zdrojovým souborů jednak převést do češtiny, ale jednak je lze s úspěchem použít i další rok, s jedinou drobnou změnou, která způsobí, že se datumy přepočítají na aktuální rok. Trvalo mi pár hodin, než jsem to dala do kupy, než jsem si pohrála s fontem, vzhledem a pochopila, jak to celé funguje... 
Pak jsem nařezala klasické bílé A4 papíry na formát A5 a vytiskla. Na děrování jsem si rovnou pořídila děrovačku na šest dírek, posunovací, abych mohla využít v budoucnu i na diář A6. Můj nový diář také dostal krásný látkový obal, který ho chránil v kabelce a kam jsem případně mohla vložit...bludné papírky :-). Zase se, mršky, začaly objevovat.

Trochu jsem si pohrála a vyrobila miláčkovi parádu.

Rozdělovače

V zápalu kreativity jsem si vyrobila nádherné rozdělovače (musím je vyfotit). Původně jsem uvažovala, že je prodám, ale cena za materiál, čas, poštovné...nikomu by to nestálo za to, tak jsem si je nechala. Jsou boží a budou mi chybět. 

A5 -> A6

Po nástupu do práce v roce 2017 jsem statečně nosila svou A5 denně v kabelce. Bylo to celkem náročné – hlavně, když jsem chtěla jet na kole a potřebovala nacpat do batůžku náhradní oblečení, případně i boty, šminky,...a diář.

Na konci roku 2017 jsem změnila práci a začala mi vadit objemnost diáře. Pořád jsem tam psala dost – starší dcera nastoupila do první třídy a já tak do diáře přidala rozvrh hodin, přihlašovací údaje do jídelny, informace k družině...ale tím, že jsem seděla většinu dne v kanceláři, rodinné plánování šlo skoro do kytek. Ale pořád jsem si psala poznámky k PL, během roku 2017 jsem si změnila náplň a přidala kolonky na úklid a jídelníček. Jenže teď, ve 2-18 jsem zjistila, že té hmoty v kabelce je nějak moc a poznámek méně a je tudíž čas na změnu. Hrábla jsem do svých zásob z Aliexpresu a těšila jsem se, že konečně budu mít využití pro nádherný A6 zeleno tyrkysový diář se čtyřlístkem na sponě. Je fakt božský, no řekněte sami...

Několik krušných večerů mi trvalo vyrobit samo-počítací náplň podle mého gusta. A přišel čas i těch nádherných rozdělovačů. Limeťák se mnou začal chodit do práce v obalu po A5. Věrná mu zůstala i obě plnicí pera, která jsem si pořídila v únoru 2016 (růžové MyPen, na zkoušky) a leden 2017 (černý Pilot 78G, do nové práce).

Na fotce vidíte kompletní řadu od 2014 - 2018. Mátový A5 mi vydržel nejdéle.

A6 ->?

No a teď? Seznamte se s novým členem rodiny.

Je to Traveler´s Notebook od Webster´s Pages ve velikosti Pocket. 

A co bude dál? Ukáže čas. 
V práci mám klasický diář - takový ten, co si můžete vybrat před koncem roku z několika málo nudných variant a většina kolegů má pak nachlup stejný exemplář. A díky tomu, že si už neválím šunky na rodičovské, mi ubyla domácí denní agenda (ona neubyla, ale není čas ji zapisovat ani realizovat) a mohl se zmenšit i prostor na zapisování.

Díky, že jste dočetli až sem. 
V dalším článku se budete moci s mým TN seznámit blíž.

K.

Traveler´s Notebook - Webster´s Pages - Pocket size

Traveler´s Notebook
výrobce: Webster´s Pages
velikost: pocket

Pokud jste nikdy o Traveler´s Notebooku či Midori nikdy neslyšeli, v několika následujících řádcích vám ho přiblížím. Nebudu ale popisovat historii, materiály apod., na to existují lepší zdroje než jsem já. Chci jen popsat systém, který je dle mého geniální: desky a gumičky.

Desky mají ve hřbetní části otvor, kterým prochází svisle gumička (gumičky). Ty slouží jako kotvy, aby si deník v bříšku udržel sešity, které slouží jako náplň. Za každou gumičku jednoduše zachytíte sešit, a co víc, existují jakési up-gradovací gumičky, pomocí kterých spojíte dva sešity a díky nim je ukotvíte na jedné z hřbetních gumiček. Zní to krkolomně, ale funguje to. Ne, já je nemám, ale časem pořídím.
Gumičky jsou tedy jen dalším způsobem, jak vložit do desek náplň. Filofax, Karis, ADK a další mají rozevírací kroužkovou vazbu, Happy Planner a Momenteeczech mají plastové disky, jsou diáře lepené, vázané...


Rozmýšlení jaká velikost TN a jaká barva mi zabraly hodně dnů. Opravdu pečlivě jsem vybírala, měřila, hledala, porovnávala, koukala na videa a utvrzovala se v domněnce, že tohle je velikost, kterou teď hledám. Kdo mě zná, ten ví, že jsem nerozhodná. Já sama sebe navíc cvičím v trpělivosti - dřív jsem musela za každou cenu mít to, k čemu jsem se rozhodla, že to nutně potřebuju. Teď si naopak dopřávám trýznivý čas, po který můj nápad zraje. Když uzraje, jsem si jistá, že je to nápad dobrý. Pokud to padavče spadne dřív, nestojí za to a zaměřuji svou pozornost jinam.

Vybrala jsem si i barvu, a chtěla si ji u kamarádky objednat, ale pak mně oslovil úplně odlišný design od téže značky a vidina, že od kamarádky by byl za nějakých 10 – 20 dnů byla naprosto nesnesitelná. Naprosto. Jindy bych vydržela čekat, ale já měla dojem, že nevydržím už ani den. Objednala jsem odjinud a nutno říci, že jsem dobře udělala. Potřebovala jsem si totiž vyrobit náplň :-) a po týdnu s diářem doma nadešel víkend, který jsem měla jen sama pro sebe a který téměř celý padl na výrobu a tisk náplně. A polovina balíku papíru do tiskárny rovněž.


NáplňTo je totiž trochu problém TN cestovatelských deníků jiné než "klasické" velikosti - náplně přesně takové, jaké potřebujete - datované české např., je do nich těžké nebo nemožné sehnat (popravdě - co se týká diářů, je pro kohokoliv obtížné či nemožné sehnat to co PŘESNĚ potřebuje nebo chce ;-), že ano...).













Toto jsou originální náplně - lze koupit dvojici linkovaný/nelinkovaný. Ten s ostrými rohy byl součástí zakoupeného deníku.

Na Ali bych lehce sehnala nedatovanou diářovou náplň, tečkovaný, linkovaný či nelinkovaný sešit, ale o kousek užší a zároveň vyšší než je originál. Na první pohled nevadí, mně ale vadí, protože gumička je přes desky více "našponovaná". Je to prostě nachystané na výšku 9 cm. 
Navíc byly v hotových náplních zbytečná pole či linky. Třeba k jejich layoutu časem dospěji, ale rozhodně to nebude teď hned. 
Rozdíl na šířce je do půl centimetru.

Vydala jsem se tedy cestou DIY = udělej si sám.


No, dalo mi to docela zabrat. 
Narozdíl od náplně do A5 a A6 typu Filofax byl tisk brožury vcelku voříšek. Správně vychytat nastavení tisku a vůbec nadesignovat všechny ty dvojlisty, aby se to správně počítalo a všechna data se objevila správně, a pak to vytisknout, mi trvalo skoro celý den čistého času. Ještě že jsem byla sama doma a měla jsem na to klid.
Vyrobila jsem si kromě týdenní náplně i měsíční přehled.

Omluvte prosím horší kvalitu fotek - počasí nebylo nic moc.
Náplň jsem sešila bavlnkou. Měla jsem výhodu v tloušťce náplně, protože jsem začínala květnem.

 Potřebovala jsem tyto pomůcky, výsledek je vpravo:

Při výrobě náplně je nutno mít na paměti, že po sešití a přeložení vnitřní papíry lehce "vylezou" - s tím je třeba počítat a před sešitím vnitřní listy seříznout.

Za gumičku jsem ukotvila důležité seznamy:

S TN ve velikosti pocket jsem maximálně spokojená. Je malý - i když tlustý - ale lehký, prostor na psaní poznámek mi vyhovuje. Mám pocit, že jsem zvolila dobře.

Díky, že jste dočetli až sem.

Příště se mrkneme na to, jak vytisknout náplň ve formě brožury.

K.

Hurá Sketch! 2016

Na FB na mě náhodou vyskočila upoutávka Hurá Papíru, že se rozjíždí sketchová challenge. Takové sportovní tvoření třicítek...s mou účastí naposledy dva roky zpátky?
Proč ne, ve finále mě sketch často omezuje, protože při tvoření se mi často projekt vyvíjí jiným směrem kompozičně i technicky, než bylo zamýšleno na počátku, ale budiž :-) , aspoň trochu pohnu se seznamem "TO DO", který se týká právě třicítek :-) .
Tak jsem se pustila do prvního sketche, jak jinak než na poslední chvíli (no co, paní zapomněla, no!) a přesně jak říkám  - z clean-simple plánu se vyklubala stránka mixed media. Cesta jejího vzniku byla celkem veselá - úplně na začátku, den před odesláním, se mi na layout vylila sklenice s odstavenými štětci. Ještě že byla stránka natřená gessem a díky šťastné hvězdě, že se na topení 30 cm ode mě sušil ručník :-). Vzniklé jezero jsem bleskově zlikvidovala a jala se počítat ztráty ve vlastních řadách. Hm. Nedopadlo to špatně (nakonec), ale já jsem se stejně druhý den (když mladší dcera spala po O a starší koukala s manželem na Nema) rozhodla pro úplně jiné pozadí a začala úplně od nuly s čistým papírem a pixlou clear gessa. To bych asi ani nebyla já, nezkomplikovat si práci. Takže jsem v potu a krvi tvořila a tvořila, malá mezitím vstala, nasvačila se, přišla, utrhla mi kytičky z layoutu, kradla mi flitry a pak si šla hrát. Manžela jsem ve finále poslala ven na hřiště (se starší dcerou, sám by nešel) a fotila hotové dílo (první focení se událo asi o dvě hodiny dříve, přičemž po cca 50 pořízených fotkách jsem si všimla, že mi na stránce chybí nadpis a text, který se sketchi samozřejmě je předepsaný).
Další focení, za přítomnosti malého skřítka se obešlo téměř bez problémů - pouze mi dvakrát utrhla ty samé kytičky. Mezitím se zešeřilo, takže pokusy o narovnání zkroucené stránky, aby byla aspoň trochu fotogenická, jsem vzdala a fotila jsem ji tak jak byla, jako ve smrtelné křeči.
Trošku mám pocit, že mi to kompozičně ujíždí, ale jinak jsem celkem spokojená. A tu fotku si stejně scrapnu ještě jednou :-).

L.

Cestovní deník - Beskydy 2014

Moc jsem se těšila na letní dovolenou 2014. Hlavně tedy na to, že si konečně s pomocí foto kiosků DM nebo Teta vytisknu fotky a budu dělat cestovní deníček kompletně na dovolené. Opět jsem si sbalila KPZ s inkousty, razítky...papíry, nůžky, lepidlo...no prostě svou klasiku.
Dovolená probíhala báječně...až na to, že obě dvě drogerie DM, které jsem objevila, měly nefunkční foto automat. Na nějaké další hledání možností tisku nebyl čas, tak jsem si scrap-KPZ zase zabalila na dno kufru a po večerech místo tvoření četla knížku a u toho koukala na tv a popíjela s manželem portské.
Deníček jsem si pak "vymazlila" doma po příjezdu, fotky jsem tiskla na své inkoustovce.
Na stránky jsem použila oboustranné scrapbookové čtvrtky (a využila obě strany) a měkčí kraft papíry. Většina velkých stránek je proložená ještě malými.
Vložila jsem pár obrázků, není to úplně celý deník, určitá cenzura byla nutná... :-)

Malá stránka s významnou událostí :-)

Kafíčko je celé slepované z částí a dalo mi pěkně zabrat.

Díky za nahlédnutí a případný komentář!

Limetka

Kouzelné fixy - Míša Svatošová (MS Design)

S radostí přináším článek, který pro mně napsala Míša Svatošová (MS Design). 
Týká se zázraku, kterým jsou fixy z Kiku.

Kouzelné fixy z Kiku

To si takhle brouzdáte po facebooku a najednou vidíte, jak jedna scrapařka ulovila úžasné věcičky v prodejně Kik. A tak neleníte, jedete druhý den přes půl Prahy do Kiku, jen abyste zjistili, že tam ty věci nemají. Ale nakoupíte úžasné jiné věci, a jednou z těch věcí byly fixy za 25 Kč. 

Normálně fixy nekupuji, vadí mi, že prosakují, jsou vidět čáry atd. Ale u těchto bylo psané, že jsou na bázi vody, tak jsem si řekla, že i kdybych je měla dát dětem do družiny, že to bude dobrý kup.

Ani náhodou! Do družiny nepůjdou, a možná si je pořídím ještě jednou, protože co budu dělat až se vypíšou???!! J

No a v neděli večer po celodenní práci na zakázkách jsem sedla k výrobě přáníček, že fixy vyzkouším.

Přání se líbila, tak mě Limetka požádala, abych udělala návod na výrobu.

Je to velmi jednoduché a obávám se, že vykoupíme všechny fixy v celé republice :-)

1. Nejprve si připevněte akvarelový papír pomocí maskovací nebo washi pásky k podložce. Na akrylový bloček párkrát „začmárejte“ fixou, aby se vám přenesla barva a papír navlhčete. Je dobré mít už naměřený papír v takové velikosti, v jaké přijde na přáníčko.

2.  Začněte si hrát :-) .Vezměte štětec, který vám vyhovuje, a barvy z akrylového bločku přenášejte na mokrý papír. Barvěte, sušte, sprejujte vodou, dokud se vám nebude zdát, že už je to tak „akorát“.

3. Na usušený podklad párkrát zacákejte bílou barvou, já použila Ecoline.

4. Opět usušte a párkrát cákněte černou tuší.

5. Máte hotovo, je jen na vás čím doplníte, jestli budete dál pracovat, nanášet masky, barvit, razítkovat….

Doufám, že se Vám návod líbí a bude pro Vás alespoň trochu užitečný J

Míša

MS Design

Moc děkuji Míše za návod, přáníčka mě uchvátila natolik, že jsem si fixy také pořídila :-)

Na niti...

Přemýšlela jsem co s washi páskami. Měla jsem je v kelímku z IKEA a už mě nebavilo se v nich přehrabovat. Navíc ty, co jsem měla vespod - jako by ani nebyly. Sejde z očí,... však to znáte. S pomocí drátku a ketlovacích kleští jsem si pomohla. Stačí vám drátky dlouhé asi 6,5 cm.

Limetka

Přáníčko

Po nějaké době jsem zase dostala chuť na přáníčko a s použitím akvarelového papíru, chipboardu, tuše a razítka jsem si udělala jarní potěšení :-). Už aby bylo jaro!

P.S.: Koukám z okna, sněží, vítr honí po chodníku a po silnici sníh až se zvedají bílá oblaka. Tak si aspoň udělejme jaro doma. A jak? V hobbymarketech mají spousty barevných petrklíčů, jen si vybrat.
Limetka