Moje plánovací historie

A6 -> A7

Historie mé posedlosti diáři a plánováním sahá někam na střední školu, kamsi do roku 1997 nebo 1998. To jsem si pořídila Školní diář. Takový malý šikovný diářek, dnes by jeho velikost odpovídala velikosti poloviční šířce velikosti „personal“ u Filofaxu. Kalendárium bylo vždy týden na jednu stranu + poznámky. Volné listy na poznámky měl také vzadu, rozvrh hodin a další věci. Provázel mě jeden, možná i dva ročníky na gymnáziu.

V prváku na výšce jsem pak při bloumání po papírnictví narazila na A7 kroužkový diář typu Filofax. Co to bylo za značku netuším, ale vím, že mi vydržel aspoň 3 roky, než do věčných lovišť odešla přezka, kterou se zavíral. Koženka na ní úplně popraskala a už nebyl tak hezký. Jaký byl diářový nástupce po něm si úplně nevybavuji, ale možná si vzpomenu, než dopíšu tenhle článek.

Co je ale s dobou posledního ročníku na gymplu spjato neodmyslitelně a co mě dosud bolí (po 20 letech), je ztráta plnicího pera Senator, které jsem si koupila ve čtvrťáku před maturitou. Stálo kolem 400,- Kč, což byla tehdy docela pálka. Milovala jsem ho. Předtím jsem měla pár „krámů“, které škrabaly papír a špinily prsty. Jsem levák a od svého pera požaduji, aby neškrabalo, když ho tlačím po papíře kupředu. Kdo by taky chtěl škrabadlo, že? 
Tohle pero mělo celokovové tělo, hrot i sponu na víčku ve stříbře (rozuměj kov stříbrné barvy). Barva víčka i krytu byla petrolejově modro-zelená a design víčka se lišil od krytu. Víčko bylo šikmě drážkované a na sponě byla kulička. No a tohoto miláčka jsem zapomněla v prváku v přednáškovém sále i s penálem, když jsem pospíchala na vlak a z přednášky odešla dříve. Pero se samozřejmě nikdy nenašlo a ani jsem nikdy neviděla podobné nebo stejné. Po letech jsem od manžela dostala k narozeninám jiné pero Senator, které jsem si vybrala, ale stálo polovinu a kvalita byla mizerná – pero teklo do víčka a škrabalo. Zklamání bylo obrovské. Ne z dárku jako takového, ale z naděje, kterou jsem do něj vkládala.

Diáře z doby do skončení výšky si nevybavuji, i když nějaký jsem jistě měla, protože já jsem člověk zapisovací a nepřejte si vidět můj idea & look book – něco napsané uvnitř a něco na papírech nastrkaných mezi stránkami. Stejně tak kniha receptů. Hromady papírků – hlavně s recepty, které „určitě musím vyzkoušet“.

A7 -> A6

Než se mi narodila první dcera, koupila jsem si podvakrát diář od časopisu Marianne. Pak, když se narodila, mě začaly štvát reklamy, kterými byl diář nacpaný, a pořídila jsem si Mamma diář. Ten mi vcelku vyhovoval, vydržela jsem u něj dva roky, ale pořád mi chyběla ta možnost vkládání bludných papírků. Třeba tabulka dětských velikostí. Tu jsem si tam musela vlepit, protože v prvních dvou letech to byla moje bible. Teď si vzpomínám na jeden okamžik tak dva měsíce před porodem - seděla jsem na posteli v budoucím pokojíčku a třídila a skládala věci na miminko a přemýšlela jsem, jak se to vlastně obléká – v jakém pořadí a co k čemu slouží. Pamatuju si, když jsem byla malá, dostaly jsme se sestrou pod stromek velké mrkací panenky – miminka. Měly nějaké oblečení na sobě a k tomu snad i nějaký svetřík ten svetřík na oblečení. Chudák miminko mělo u krku rozhalenku a bylo mu vidět na hrudníček. A jak ta panenka byla taková studená, bylo mi jí líto a jsem měla pocit, že jí musí být opravdová zima. No ale co, byla jsem starostlivá matka, tak jakýpak štráchy s tím – nacpala jsem miminku do rozhalenky kapesníček. Houby svetřík – ztráta času :-).
Rok 2014 byl nicméně posledním rokem, kdy jsem používala Mamma diář.

Ale zpět k diářům.

Před 4 lety (na 2015) jsem si diář vyrobila. To už jsem 4 roky vesele scrapovala, vlastnila jsem vázací strojek Zutter, razítko Stampotique a spoustu barev. 

V papírnictví jsem si vybrala běžný diář v předem určené velikosti, vypreparovala ho a vyrobila vlastní desky. Byl super, ovšem pořád mi vadily bludné papírky.

Na konci roku 2015 nastal velký zlom. Spousta věcí mi začala kolem mého plánování vadit. Ač na mateřské, diář byl moje pravá ruka. Měla jsem naplno rozjetý Project Life, bojovala jsem s depresemi a měla jsem pocit, že musím udělat krok kupředu...

A6 -> A5

Na Aliexpressu jsem si vybrala desky typu Filofax, o velikosti A5, mátově zelený. dosud největší formát diáře, jaký jsem kdy vlastnila. Pak jsem začala řešit náplň a v hlavě se mi objevil nápad – plánovací razítka. Dlouho jsem hledala a nic nenacházela, ne v češtině. Nápad uzrával a v říjnu 2015 mé nerozhodnosti učinil konec manžel, když mi řekl „tak do toho jdi“. Druhý den jsem poslala finální návrh americké společnosti, která se zabývala výrobou fotopolymerových razítek a se kterou jsem už měsíc komunikovala o cenách, počtu atd.

A na začátku prosince 2015 se „TO“ stalo! Přišly vzorky razítek a čekalo se na souhlas – vyrobit celou dávku nebo ne? Jasně že jsem souhlas dala. Moc jsem se na ně těšila. Na druhou stranu – zažívala jsem obrovský stres a zklamání, protože Papero Amo v té době vydalo také svá diářová razítka. Hrozně mě to zasáhlo. Teď se tomu směju, ale tenkrát jsem to obrečela.
Vznikla PaperMind.

Ve stejné době jsem řešila i náplň do diáře. Nechtěla jsem si kupovat originál Filofax – nevyhovovala mi. Ani jsem nechtěla nedatovanou z Aliexpressu ani jinou. Potřebovala jsem něco svého. A objevila jsem Raye z Philofaxy – My Life All In One Place. Neznáte je? Jsou to kluci šikovní. Zabývají se totiž designem náplní do diáře. Datovaných i nedatovaných. A co víc! Na webu mají ke stažení i zdrojové soubory k náplním, takže si je lze upravit podle sebe. Vybrala jsem si design, který mi vyhovoval nejvíc, stáhla si zdrojový word a excel a začala tvořit. Jejich datované náplně lze totiž díky zdrojovým souborů jednak převést do češtiny, ale jednak je lze s úspěchem použít i další rok, s jedinou drobnou změnou, která způsobí, že se datumy přepočítají na aktuální rok. Trvalo mi pár hodin, než jsem to dala do kupy, než jsem si pohrála s fontem, vzhledem a pochopila, jak to celé funguje... 
Pak jsem nařezala klasické bílé A4 papíry na formát A5 a vytiskla. Na děrování jsem si rovnou pořídila děrovačku na šest dírek, posunovací, abych mohla využít v budoucnu i na diář A6. Můj nový diář také dostal krásný látkový obal, který ho chránil v kabelce a kam jsem případně mohla vložit...bludné papírky :-). Zase se, mršky, začaly objevovat.

Trochu jsem si pohrála a vyrobila miláčkovi parádu.

Rozdělovače

V zápalu kreativity jsem si vyrobila nádherné rozdělovače (musím je vyfotit). Původně jsem uvažovala, že je prodám, ale cena za materiál, čas, poštovné...nikomu by to nestálo za to, tak jsem si je nechala. Jsou boží a budou mi chybět. 

A5 -> A6

Po nástupu do práce v roce 2017 jsem statečně nosila svou A5 denně v kabelce. Bylo to celkem náročné – hlavně, když jsem chtěla jet na kole a potřebovala nacpat do batůžku náhradní oblečení, případně i boty, šminky,...a diář.

Na konci roku 2017 jsem změnila práci a začala mi vadit objemnost diáře. Pořád jsem tam psala dost – starší dcera nastoupila do první třídy a já tak do diáře přidala rozvrh hodin, přihlašovací údaje do jídelny, informace k družině...ale tím, že jsem seděla většinu dne v kanceláři, rodinné plánování šlo skoro do kytek. Ale pořád jsem si psala poznámky k PL, během roku 2017 jsem si změnila náplň a přidala kolonky na úklid a jídelníček. Jenže teď, ve 2-18 jsem zjistila, že té hmoty v kabelce je nějak moc a poznámek méně a je tudíž čas na změnu. Hrábla jsem do svých zásob z Aliexpresu a těšila jsem se, že konečně budu mít využití pro nádherný A6 zeleno tyrkysový diář se čtyřlístkem na sponě. Je fakt božský, no řekněte sami...

Několik krušných večerů mi trvalo vyrobit samo-počítací náplň podle mého gusta. A přišel čas i těch nádherných rozdělovačů. Limeťák se mnou začal chodit do práce v obalu po A5. Věrná mu zůstala i obě plnicí pera, která jsem si pořídila v únoru 2016 (růžové MyPen, na zkoušky) a leden 2017 (černý Pilot 78G, do nové práce).

Na fotce vidíte kompletní řadu od 2014 - 2018. Mátový A5 mi vydržel nejdéle.

A6 ->?

No a teď? Seznamte se s novým členem rodiny.

Je to Traveler´s Notebook od Webster´s Pages ve velikosti Pocket. 

A co bude dál? Ukáže čas. 
V práci mám klasický diář - takový ten, co si můžete vybrat před koncem roku z několika málo nudných variant a většina kolegů má pak nachlup stejný exemplář. A díky tomu, že si už neválím šunky na rodičovské, mi ubyla domácí denní agenda (ona neubyla, ale není čas ji zapisovat ani realizovat) a mohl se zmenšit i prostor na zapisování.

Díky, že jste dočetli až sem. 
V dalším článku se budete moci s mým TN seznámit blíž.

K.