středa 31. prosince 2014

Přání do nového roku 20115

Vážení přátelé a příznivci mého blogu! Do nového roku vám přeji, ať jste zdraví, šťastní, spokojení a obklopení inspirací. Ať vám nechybí sny a touha plnit si je. Ať je vaše chůze smělá a přímá, váš úsměv vřelý a upřímný a váš pohled jasný a daleký...
Klára Č./ Ingrid/ Limetka





neděle 21. prosince 2014

Workshop - Kasia Krzyminska - Praha 25.10. 2014 - Mixed media

Dne 25. října jsem se zúčasnila úžasného workshopu, který pořádalo studio Papero Amo. Workshopem provázela Kasia Krzyminska (Czekoczyna).
Byla to úžasná zkušenost. Průběh kurzu pěkně popsala Monika Pestrová, takže proč to opakovat. Jen pro pořádek - workshopy byly dva, já jsem se zúčastnila odpoledního.
Se svým výtvorem vzniklým na kurzu jsem spokojená nebyla - klepaly se mi ruce, byla jsem nervózní ze stresu, protože jsem nestíhala, gesso mi neschlo, postříkala jsem si fotku...No děs.



Doma jsem si pak sedla a stránku doladila do divoka:

Detail:

Drátkový nápis "LOVE":


K drátkovému nápisu - toto je můj dávný počin, když jsme se nastěhovali do nového bytu:


PS: na workshopu jsem dostala úžasnou "placku" a tašku s nápisem "Mixed Media Queen" (moc ráda v ní teď nosím nákup, opravdu nikdy si ji nezapomenu doma) a koupila jsem si skvělou zástěru s nápisem "Tvořím, dnes nevařím!"

Jsem nadšená a šťastná, že jsem se zúčastnila! (pokud se opakuji, omlouvám se)



Limetka

Diář pro rok 2015

TAK TO JE ON!
Schválně jsem na něj nedala číslo "2015" a jakožto začátečník jsem ho špatně svázala - k tomu se přiznávám. Krátká vazba je nepohodlná a při používání se diář "viklá". Jenže - je můj!
A jak si můžete všimnout, jasně poznáte, že je můj, protože jsem si do něj dovolila dát své foto:


Vnitřek diáře je klasický, komerčně vyráběný diář, který jsem rozpitvala. Vybrala jsem si při nákupu takový, který má druhou stránku volnou na poznámky - na PL.


pondělí 8. prosince 2014

Podívejte, co mám v šuplíku - Irena

Další, kdo souhlasil odtajnit svůj šuplík, byla Irena Vohlídková (Iriska).

"Klárka mě oslovila, jestli bych jí neukázala šuplík :-) Moje první myšlenka byla... šuplík???
Já přece žádný šuplík ani pořádně nemám.
No, nemám ... nemám takové to krásné, velké, hluboké šuflátko, kam se všechno pohodlně vejde. Porozhlédla jsem se po mém scrapkoutku, zapátrala jsem pořádně... a co nevidím!!! Já jsem šuplíková královna :-))
Mám spoustu různých šuplíků, miluju šuplíky, určitě jednou budu mít šuplíkové království.
Sice tam už nic nenajdu, ale určitě to bude krásné. Hlavně nesmím často uklízet, protože si pamatuju, kde to bylo předtím a je doslova peklo to najít po úklidu a přemístění!

P.S. 1 Šuplíkům zdar!
P.S. 2 To jste ještě neviděli mé šuplíky na kostkové cukry :-)"



Úžasné! Díky!


Příští týden se můžete těšit na další šuplík. 
Limetka

úterý 2. prosince 2014

Podívejte, co mám v šuplíku - Monika

Jako první jsem oslovila Moniku Pestrovou a požádala ji o příspěvek s fotografií. Souhlasila. Díky!

Monika Pestrová




Toto je první šuplík v mém "novém" stole :-)) Mám tam hned zkraje ve dvou plochých krabičkách washi pásky a ozdobné pásky. Dlouho jsem washi pásky skladovala na stojáncích na washi pásky, ale přestalo mne bavit vyndavat všechny pásky, když jsem potřebovala tu, která byla zrovna až vespod Pak tam mám v nízké dřevěné krabičce flitry v malých plastových krabičkách a v boxíku s plastovými zásobníky, který jsem si objednala na Facebooku v jednom bazárku. V další krabičce mám dřevěná razítka od Kety a velkou "datumovku" na texty. Po levé straně mám v plastových boxech bílý a průhledný embosovací prášek, mokré ubrousky a polohovač cling razítek. Při ruce chci mít také vzorník, kde mám všechny inkousty, spreje a washi pásky. Navrch mám košíček s mini inkousty a drobnými výřezy. Tak to je můj "příruční" šuplíček.
Monika
(a já si nemůžu odpustit komentář: podle různých indicií to pravděpodobně bude u Moniky vypadat pořád jako kdyby se právě nastěhovala :-) )



Příští týden se můžete těšit na další šuplík. 
Limetka

pátek 28. listopadu 2014

Podívejte...! aneb putovní tématická výzva

Včera, když jsem si uklízela věci po tvoření a cpala hadřík na utírání štětce do šuplíku, mě napadlo, jaký je asi obsah šuplíků, které máte při ruce (případně krabiček u těch, kdo nemá šuplíky) a co to o vás vypovídá.
A tak jsem si usmyslela, že vytvořím putovní tématické výzvy, které budou zastřešeny heslem Podívejte...!
Postupně budu oslovovat další oběti, které mi doufám pošlou fotku, kterou sem umístím i s příslušným textem...
Doufám, že se budeme dobře bavit.

Jako první bych ráda rozjela: Podívejte, co mám v šuplíku!
Začnu u sebe:



V mém šuplíku, který mám nejblíže, je totiž několik hadříků - jeden jsou staré trenýrky, dva bývaly kapesníkem a jeden dětskými polodupačkami, pak můžete vidět vlhčené ubrousky, kovové víčko z nějaké krabičky, kam dávám právě používaný vlhčený kapesník (pokud není tak špinavý abych ho hned vyhodila) a pár kelímků od jogurtků na míchání barev (víčka od Olmíků, kelímek od Matyldy a úplně nej je nízký kelímek od Bobíka).
Akrylové bločky tří velikostí se usídlily hned pod neoprenovou podložkou na razítkování, vedle se mačká cestovní penál a korková podložka pod hrníčky (na propichování všeho možného).
Vypadá to jako zmatek, ale není to zmatek. Nemá smysl to rovnat, ale penál určitě přestěhuji jinam...to až dojde na srovnání barviček po nákupu Antonia příští týden...


Limetka

Listopadová challenge na Papero Amo - Back to LIFE

Úplně náhodou jsem objevila na blogu Papero Amo vyhlášení listopadové challenge. Vyhlašovala Iriska a téma bylo inspirováno workshopem s Kasiou Krzyminskou, který PA pořádalo na konci října a kterého jsem se zúčastnila i já.
Dlouho jsem žádnou challenge nedělala, naposledy loni u Hurá Papíru, téma mně lákalo, protože to byl oříšek - moje fotka a komplementární barvy. Fotek sebe samé moc nemám, s oblibou je totiž mažu, protože jsou velmi nepovedené (nějaký důvod mít v albu UFO?). A komplementární barvy, které by nebyly hrozné? Našla jsem dvě fotky, na viditelné místo na stole položila své barevné kolečko (trochu odlišné od toho Irisčiného) a přemýšlela a dumala pokaždé, kdy mi na něj padl zrak.
Nakonec jsem odložila kolečko, vytáhla barvičky a vybírala z barviček. Ta, která mně zaujme, nechť je na stránce se svým protějškem, ať je jakýkoliv.
Vyhrála to Fir Green od Ecoline - nádherná tmavá zelenomodrá, pěkný studený odstín. A hurá, k ní bude kapka růžové!
Nad motivem, mottem a poselstvím stránky jsem dlouho nepřemýšlela. Fotka vypovídala sama - cítila jsem, že stránka bude pro mně symbolizovat vstup do nové etapy života, takový můj návrat do jeho normální sféry...vlastně návrat do něj odjinud.

Back to LIFE
Je velmi málo zdobená, chtěla jsem něco hodně clean a přece ne ploché, proto jsem s chutí vytáhla novotou vonící šablonky hexagonů do BS.
Výřezy jsou přilepené na čtvrtce ošetřené gessem a lehce přetřené taktéž gessem a to tak, aby vrstva byla tenká a aby se nezanesly struktury ve velkých hexagonech. 
Použila jsem tedy:
gesso, šablony na BS, BS, tuš, lepidlo, dva druhy vzorovaných papírů. písmenková razítka+černý inkoust, nit a barvičku Eco Line.

Toť vše. 
Vzhledem k časové tísni, kterou jsem měla (špatně jsem si přečetla podmínky a nejprve vytvořila jinou stránku, takže mi na tuhle zbývaly asi jen dvě hodiny mého času), se zrodila nádherná stránka, která v sobě nese velikou dávku emocí. 
A přestože není tak zdobená a pracná jako stránky konkurence v challenge, je moje a bude mi vždycky připomínat svým mottem jak to má správně být... 

pondělí 6. října 2014

"BLOG HOP trochu jinak"

Jedna báječná scrapžena Kiarka mě oslovila, jestli nemám chuť se také zúčastnit akce, která běží po blozích českých papírově-tvořivých žen. Souhlasila jsem.
Klárka se také na svém blogu zmínila, že se uvidí, jestli mám se dvěma dětmi čas tvořit. No...když usnou, tak rozhodně. Když není nutné žehlit, vařit nebo uklízet. Když je dost síly. Když není po ruce dobrá detektivka (omlouvám se svému materiálu, ale já jsem prostě na čtení ZÁVISLÁ).

Tenhle řetěz začala Jessy Christopher a jeho podstatou je odpovědět na pár jednoduchých zvědavých otázek.
Fajn, jdeme na to.

1/ Na čem právě pracuji?

Momentálně mám rozdělané desky k cestovnímu deník ze srpnové dovolené. Pořád jsem je odkládala, nechtělo se mi do nich, ale na druhou stranu se mi na něm šedivé prostě nelíbily. Deník je bezvadný, byla by to škoda. O dokončení usiluji už několik dnů, ale nejrůznější faktory (budící se děti, únava způsobená léky, únava, únava) to jaksi nedovolují.
Kromě desek mám rozdělaný ještě asi milion dalších věcí + aktuální Family Life (Project Life).
Zjišťuji právě, že poslední nafocený PL mám snad květen, tak přikládám foto. Na ukázku resp. foto novějších je bohužel moc tma venku u tady uvnitř.



Mimo jiné mám rozdělané i přáníčko pro kamarádku k narozeninám, které měla v lednu. Než ho dodělám, tak bude mít nejspíš další...

2/ Jak dlouho mi trvá vytvořit projekt?
To je hodně různé. Nejraději dělám v kuse, aspoň větší části, abych se mohla na práci lépe soustředit. Připravím si nářadí, materiál a přepnu na jiný mód...a dítě se probudí - proto nejradši tvořím večer, když děti spí, tj. tak nejdřív od půl desáté. A jenom tak dlouho, dokud cítím, že ještě budu ráno schopná vstát. A jelikož děti jsou tvorové nevypočitatelní, už se mi párkrát stalo, že jsem si dopřála času více a ejhle, v noci bylo vzhůru jedno nebo druhé robátko a já se ráno probudila vzhledově velmi podobná postavičce od Stampotique.
Nicméně - některé "věci" mám hotové rychle, některé dělám na etapy jen proto, že se nemůžu rozhodnout jaký papír, doplněk, nadpis... Nechám nápad uzrát, nespěchám.

3/ Moje nejoblíbenější pomůcky?
Barvičky všeho druhu (anilinky, akrylky, IZINK, spreje), šeps (gesso)  různé matlací hmoty. Mám svůj oblíbený štětec a lahvičku s tuší. Obecně mám svoje nářadí moc ráda, což zní asi dost divně...
Nejvíc je ale roll-on lepidlo z DM!

S oblibou a často také používám pilník na nehty a kružítko - na úpravu fotek a nůžky na trhání okrajů papíru. Zjistila jsem, že mám nejradši různé potrhané okraje a z rovných jsem trochu nesvá. Asi mám nějaké destruktivní období.
A takhle to někdy vypadá u nás v koupelně:



Hrozně ráda matlám a patlám, nejsem klasický scraper-lepič. Potřebuji vrstvit (i když to dělám umírněně).



4/ Jak vypadá můj kreativní proces?
U třicítkové stránky začínám fotkou, vybírám takovou, u které mi samo hned naskakuje, jak by asi mohla stránka vypadat. Někdy to jde těžce, někdy tuším hned. Pak se obvykle zaseknu u papírů, aby mi ladily s pozadím...různě vyměňuji, dělám hromádky....
U Project Life mi nejvíc času zabere rozplánovat a rozkreslit fotky do kapes - kde co bude, která bude jak velká - a pak následuje jejich úprava. Po vytištění je to už celkem rychlé, někdy se opět zaseknu u papírů, protože moje fotky jsou dost barevné a někdy mám vcelku problém to sladit.

5/ Jak a čím se inspiruji?
Občas narazím na dílko, které mě doopravdy zaujme - ať už jako celek nebo nějakým detailem, takže si ho uložím do počítače. Většinou ale stejně nejsem schopná danou věc reprodukovat; ve snaze liftnout obvykle skončím někde jinde. Třeba takových přáníček už mám uložených spousty :-) .
S chutí nechávám vypovídat fotku a pracuji s momentálním nápadem a s "náladou" té fotky, takže nerada tvořím podle diktátu, challenge nebo barevné paletky. Na soutěžení já prostě nejsem, nemám to v sobě. Někdy se snažím toho soutěživého ducha vzbudit, ale spí jako špalek...

6/ Jaký je můj osobitý styl?
Jak už jsem psala, ráda nechávám "hovořit" fotku. Je pro mě velmi důležité, aby fotka byla středobodem stránky. Nelíbí se mi, když se obrázek ztrácí v záplavě ozdob, vzorů a tvarů. Proto je pro mě výzvou scrapnout si barevnou fotografii formou mixed-media a "nezabít" ji.
Při své tvorbě se tedy snažím o jednoduchost, zdobím spíše umírněně a do stránky se obvykle snažím skrýt nějakou informaci, která není buď hned vidět nebo je potřeba hledat a přemýšlet. Ale žádnou Da Vinciho šifru v tom prosím nehledejte.


Jedna z mých nejoblíbenějších stránek (a tam žádná šifra není :-) )


Díky, že jste dočetli až sem, protože jsem se kvůli vám připravila o čas na spaní :-). Určitě brzy objevím někoho, komu předám štafetu. Minulý týden jsem byla lehce vykolejená zánětem spojivek nejdřív jednoho a posléze druhého oka a u toho se nedalo moc přemýšlet ani tvořit natož koukat, tak jsem po dalších dobrovolnících nepátrala. Napravím to.
Prozatím mějte krásné dny.

Limetka

středa 25. června 2014

Happy Hearts

Po celkem dlouhé době (od Vánoc) jsem zasedla a využila klidu a udělala pořádnou práci. Scrapla jsem si fotku na třicítkovou stránku.




Úplně náhodou asi tři týdny zpátky vznikla tahle úžasná momentka, vlastně je to jedna ze sérii fotografií, kterou jsem udělala, a když jsem ji při kopírování fotek do PC uviděla, hned mě chytila...


Uf, a byl to adrenalin. Aby byly cákance tam kde chci, jak papíry poskládat, aby to "sedělo" a jak to nakonec dozdobit, aby to nebylo ani nahaté ani přeplácané a hlavně, aby se fotka neztratila pod ozdobami.
Jsem zastánce umírněného stylu zdobení - fotka je pro mě pořád to nejdůležitější.

Modré pozadí je spojené s bílou podkladovou čtvrtkou.








Použila jsem: anilinové barvy, Distress Stain, vodové barvy, Distress inkoust, křídový inkoust, raznici, SC papíry vzorované a jeden embosovaný (srdíčka), písmenková razítka, mini sešívačku, provázek, pauzovací papír, korálky a běžné nářadí :-)

A takhle to vypadalo v závěrečné fázi u mě na stole:


Limetka


úterý 27. května 2014

Český scrapbooking - cesta je cíl.

Moc se mi líbí cesta a směr, kterým se ubírá český scrapbooking.

Ano, jsme pozadu, protože drtivá většina scrapbookového sortimentu se vyrábí resp. designuje v USA, dále ve Velké Británii, Austrálii a k prodeji do Evropy dochází až s odstupem jisté doby, tudíž se k nám novinky dostávají se zpožděním. Ale co? Nám to zase až tak nevadí. Jak řekl Elvis Presley: "V životě je důležité mít pro co žít, mít koho milovat a mít se na co těšit." A myslím si, že přesně tohle my, scrapženy, děláme.
Všechny odnože (divné slovo) scrapbookingu u nás mají pěkně nakročeno.
Tvorba přáníček (cardmaking) - i u nás máme hvězdy, jejichž díla jsou nedostižná, například Pona a její kolorovaná razítka Magnolia. Malý zázrak. My co neumíme, jen tiše vzdycháme.
A pro další příklady stačí zabrousit do nejrůznějších galerií - kam se na nás hrabou Američanky. Umíme přání jak zdobená, tak jednoduchá (ve smyslu clean and simple).

Tvorba velkých scrapbookových stránek - třicítek (12")
Je to šílené, dělat stránku pro jednu fotku, nazdobit ji a uložit do alba, které je příšerně neskladné a těžké. Ano! Protože ta jedna jediná fotka, které jsme věnovali ten nádherný velký prostor, je pro nás něčím výjimečná; nechceme, aby zapadla, nechceme na ni zapomenout. V počítači je všem fotkám dobře - dokud se nenávratně nerozbije harddisk :-) . A kdo z nás si prohlíží pravidelně fotky z minulosti, jsou-li v počítači a ne v albu? Když řeknu, že nikdo, nebudu daleko od pravdy.
Naše třicítkové stránky se pohybují ve spektru od clean and simple přes old-time (nebo vintage, chcete-li) až po mixed media. Nádhera! Osobně vidím výhodu v tom, že pořád ještě upřednostňujeme fotografii před zdobením, což je v zahraničí mnohdy přesně naopak.
Kdybych měla uvést konkrétní příklady stránek našich šikovných scrap-žen, asi bych se samými odkazy odkázala někam...do věčných lovišť. Tak dlouhá by byla řada jmen, protože v našich galeriích JE na co koukat. A kdo tvrdí že ne - prosím - otevřete oči nebo si pořiďte lepší brýle.

Mixed media
Ach, nemůžu si nevzdychnout, protože ty skvosty co vznikají na třicítkových papírech, visačkách, kartičkách pro PL (!) a také ve formě Art-journalu (omlouvám se, jestli jsem to napsala špatně) jsou prostě....
Úžasné.

Project Life
Nic před námi nezůstane v bezpečí. Jsme scrap-ženy, ve většině případů matky (a vícematky) a spojení lásky k rodině (resp. partnerovi), fotografovací obsese a tvořivosti - to je přesně PL. Kronika našeho milovaného života, jejíž tvorba nám dává zabrat. A nutno říci, že i rodinným pokladnám.
Jsme tak šikovné! A tvoříme zuřivě a neúnavně i přesto, že nemáme takové zásoby materiálu či vybavení jako naše zaoceánské kolegyně. A stejně se jim v klidu vyrovnáme.

A z čeho jsem ještě nadšená? Že jsme vzali věc do svých rukou - máme českého výrobce scrapbookových i PLkových razítek (KETA a Papero Amo), máme své PLkové sady karet v češtině (Aktijka - Hurá Papír a KETA, Papero Amo), máme obrovskou zásobárnu materiálu pro PL (Hurá Papír, Pretty Papers a další).
Ještě tak najít výrobce acid- a lignin free papíru. Potenciální umělecké návrháře bychom tu rozhodně našli v pěkně hojném množství.

Pokud jsem se někoho dotkla, někoho nezmínila nebo někoho neprávem zmínila dvakrát či omylem, omlouvám se. Kdo nechce být zmíněn, ať se prosím ozve. A vy ostatní, kdo budete číst, myslete si co chcete a klidně mi to sem napište. Já si také budu myslet svoje :-)

Mějte krásnou noc - je 0:26 hod., 27.5. 2014.

Limetka

neděle 18. května 2014

Minialbum pro babičku k narozeninám

Manželova babička se chystala oslavit 85. narozeniny v kruhu své velmi široké rodiny (6 dětí a jejích rodiny, vnoučata, pravnoučata,...). S manželem jsme se radili, čím ji obdarujeme, protože jak víme, lidé v tomto moudrém věku mají všechno a něco dokonce i víckrát (třeba moje babička má snad všechno na světě a k tomu ještě slušnou kolonii molů, kteří jí o to pečují). Shodli jsme se na jednoduchém minialbu. Díky nějaké šťastné hvězdě jsem týden předtím koupila ve výtvarných potřebách pěkný základ na album - desky z kartónu a listy také z kartónu, jenže měkčího, velikost asi 17x17 cm. A svázané kovovou kroužkovou vazbou.
Stránky jsem chtěla hodně jednoduché - jednak aby bylo rychlé, jednak aby moc nestálo a jednak aby ze stránek zbytečně nic moc neopadávalo - stránky samozřejmě nebudou kryté kapsou jako klasických alb.
Vzhledem k tomu, že jde o holčičí album, zvolila jsem jako nosnou sadu papírů Springtime od Echo Park, kterou jsem si šetřila hrozně dlouho.
Album je ve výsledku hodně minimalistické.
A jak se babičce líbilo? No....jak bych to řekla...bylo pro mě těžké se s ním rozloučit. Babička proto dostala zarámovanou společnou fotku holčiček (fotka na stránce Ledňáčci) a myslím, že byla spokojená. Album by určitě někde leželo ve skříni, ale rámeček, ten se musí vystavit :-).










Díky za nakouknutí.
Limetka

Jak využít tuš a anilinové barvy při scrapbookingu a při Project Life

Nedávno jsem cosi hledala v šuplíku a padlo mi do ruky pouzdro, ve kterém mám uloženou lahvičku s černou tuší.  Ležela tam zapomenutá, neměla jsem ji v ruce nejméně 10 let, a byla jsem zvědavá, jestli už je vyschlá. Nebyla.

Vyráběla jsem zrovna minialbum pro babičku k narozeninám a tak mě napadlo, že bych si mohla s jednou stránkou pěkně pohrát. 
Nadšená výsledkem jsem vzala do ruky i anilinové a vodové barvy a pustila jsem se do výroby kartiček pro PL.
Bavilo mě to a odteď budu mít tuš pořád po ruce. Je totiž pro scrapbooking ideální.
Tuš se používá pro grafickou techniku zvanou perokresba. Kreslit můžeme špejlí a redisperem s násadkou. Redispero je kovový hrot, který se zastrčí do násadky a díky různým špičkám můžeme nakreslit různě tlustou/tenkou čáru.  Obojí koupíte v papírnictví nebo ve výtvarných potřebách a moc to nestojí. Píše se s tím stejně jako s plnicím perem, akorát se to musí častěji namáčet. Kaněk se bát nemusíte – pero po namočení prostě otřete o lahvičku a přebytečná kapalina steče.

A proč je vlastně tuš ideální? Protože je voděodolná (i na oblečení) – nevadí jí anilinky, vodové barvy ani akvarelové pastelky. Proto chcete-li si vyrábět vlastní barevné kartičky do Project Life nebo scrapbookovou stránku a využít při tom třeba doodling a vybarvit ho, nemusíte se omezovat jen na fix či gelové pero a pastelky.
Použila jsem horkovzdušnou pistoli, anilinové barvy, vodové barvy (ne základní, ale s více barvami), měkký štětec, tuš a akvarelový papír.
K papíru se vrátím - pro hraní si s barvami je vhodný akvarelový papír, protože nežmolkuje a jeho struktura umožňuje lepší zapouštění barev do sebe. Nejlepší je vyzkoušet jak se chovají různé papíry, které máte po ruce, abyste měli jistotu. Použijte papíry vyšší gramáže. Na obrázku akvarelový papír.

Nejprve jsem natřela kartičku vodou, aby se mi barvy dobře zapouštěly o sebe. V této fázi se mokrý papír zkroutí. Začala jsem nanášet anilinové barvy, přidávala vodu, a když jsem byla spokojená s výsledkem, sušila jsem pistolí. Ještě horký papír jsem v ruce narovnala a pak ho zatížila knihou. Když byl papír hodně zkroucený a zprohýbaný, otočila jsem kartičku a zadní stranu navlhčila několika tahy štětce a opět vysušila pistolí. Ale jak jsem zjistila, i na mírně vlnitý papír tiskárna bez problémů tiskne a co víc, po zasunutí do kapsy není nic vidět.

Vodním štětcem nebo mini-sprejem s vodou můžete vytvářet další efekty – podobně jako při práci s Distress inkousty.
Hotové kartičky jsem dokreslila tuší a použila jsem si razítka Aladine s černým inkoustem Versafine. Nakonec jsem natiskla text.
Na anilinkách se mi líbí, jak jsou barvy jasné a živé, ale ani klasické vodovky nejsou vůbec špatné (viz růžová kartička).


Pak jsem si vzala čisté kartičky z hladké bílé čtvrtky, natiskla text a ozdobila je kresbou tuší a akvarelovými pastelkami, které jsem rozmyla vodním štětcem.

A stejně tak lze nejdřív tisknout a pak barvit. Je to hraní a je nesmírně uvolňující. Nebojte se tuš zkusit, budete příjemně překvapené:-).
 A tak mě napadá - pošlete mi obrázek vaší kartičky s tuší a já ho sem lípnu! 

Díky za váš čas. Limetka