úterý 30. října 2012

Fotky na sraz základky? Nic pro mně!

"Potřebovala bych pár fotek E. na sraz ze základky příští sobotu," pravila mamka mezi řečí.
Chystala jsem se kývnout, protože mi v hlavě rychlostí blesku vyrašil plán. Při další větě jsem se ale zhrozila: "Pošli je taťkovi mailem a on je vytiskne na tiskárně."
Fuj! To tak! Na takové prznění rodinných vzpomínek a mých fotografií si tedy nepotrpím.
"Jasně, nějaké vyberu," souhlasila jsem.

A začala jsem kout pikle. Jakéže? To je otázka! Jsem přece scraperka, takže přiměřené svým schopnostem a zálibám.

Zvolila jsem minialbum typ KNÍŽKA z jedné 12"







(Mijáček je ohavný růžový medvěd, starý asi 20 let)


Album obsahuje i dvě visačky:



Líbilo se. Absolvovalo už i první chlubící cestu s mamkou do práce. Tak snad sraz přežije.

P.S.: Když jsem album dělala, uvědomila jsem si, jak zoufale jsem nudná. Nic tak barevného jsem totiž dosud nestvořila. Mám co napravovat. Nejsem totiž ani od přírody extrovert a jasné barvy jsou mi vzdálené - raději mám tlumené pastelové a v nich se cítím jistější nejen ve scrapu.

Kdož jste dočetl až sem, díky!

Hezký večer.

Limetka

neděle 14. října 2012

Výlet za všechny peníze

...aneb vlakem už nikdy a také jak jsem dočasně přišla o rozum.

Se scrap-kamarádkou Bárou jsme se rozhodly, že společně navštívíme Aktijku a nové, slavnostně otevírané nevirtuální prostory obchůdku Hurá Papír.
A tak jsme se vypravily do Brna.
Aktijka slibovala kromě prohlídky i možnost nákupu, malé občerstvení, popovídání si o kurzech... Těšily jsme se moc.

Cesta probíhala bez problémů - v Pardubicích jsem přistoupila do vlaku Praha - Vídeň, našla Báru, a spustily jsme dvouhodinový dialog, kterému sice spolucestující nerozuměli (i proto že to byli cizinci), ale z toho "drčení" jim asi musela jít hlava kolem.

Když jsme dorazily na místo, nestačily jsme se divit. Tolik ženských na tak malém prostoru! A všechny hrabaly v desítkách krabic a bedýnek v regálech a vzdychaly nad razítky a papíry. Všude se ozývalo: "Jé! Podívej!" "A tohle máš?" "Kde jsi to našla?" A vůbec, zdálo se mi, že celá ta sešlost je v jakémsi transu. Rychle jsme se přivítaly a zapojily se do kolektivu.
Zjistila jsem, že chvílemi nedokážu normálně přemýšlet, oči mi přecházely. V podstatě mám dojem, že občas se dialog změnil na monolog: "Potřebuju tohle vůbec?" Někdy jsem k sobě hovořila potichu, jindy nahlas.
Ano, přiznávám se, jsem divná. Nikdo to asi tolik neprožíval.
Rozhodování se nad razítky Hero Arts se pro mě rovnalo výběru nového automobilu. V touze rozhodnout se vždy správně působím někdy sama sobě muka v podobě dlooouhého srovnávání pro a proti, posuzování vlastností, vzhledu, využitelnosti. ...Abych si pak vyčítala, že jsem měla vzít obě :o).
Tak jako se plnila nákupní igelitka a teoreticky ubývaly finance z kapesného, které jsem měla v peněžence, letěl neúprosně i čas, který zbýval do odjezdu vlaku. Jasně, že jsme si našly i chvilku (chvilku) posedět a popovídat si.
Seznámila jsem se s Pettie a Kiarkou (a nejspíš tam byly i další kolegyně z virtuálního scrapového prostředí, ale nebyl čas. Zpětně mě to mrzí že jsem si nenašla čas k seznámení). I když to zní dosti protichůdně, odpočinula jsem si tam (a příšerně mě po těch 4 hodinách hrabání bolely nohy) a načerpala jsem zas trochu té chuti do života, které se mi občas citelně nedostává.
Závod s časem byl vůbec slabina, protože jsem najednou zčistajasna mrkla na hodinky a zjistila, že vlak odjíždí za půl hodiny, že tramvají to na nádraží trvá 25 minut a ještě nemáme zaplaceno.
Tady patří velký dík Aktijce za to že nám vyšla vstříc a naše hromádky nám spočítá a pošle, a Kiarce, která nás dovezla na nádraží a díky které jsme stihly vlak...

...No, vlastně jsme ho tak docela nestihly. Přiletěly jsme do haly hlavního nádraží s minutovou rezervou do odjezdu a tam nás moc potěšilo, že má vlak 25 minut zpoždění. S velmi pozdním oběděm (bylo šest večer) si sedíme na prvním nástupišti a chodíme co pět minut kontrolovat tabuli, jestli naskočí číslo nástupiště, abychom se mohly přesunout. Stále nic, pak se zpoždění zvýšilo na 30 minut. A najednou, při další kontrole...vlak z tabule zmizel. Prostě tam nebyl.
Zmatek, stres...na informacích nám sdělili, že vlak už odjel. Oddělení dopravy ho prý asi zapomnělo ohlásit. Takže prostě a jednoduše, EuroCity z Vídně do Hamburku přijelo a odjelo, aniž by to někdo z cestujících zaznamenal. Když pominu nás, které jsme cestovaly jenom do Prahy/Hradce, určitě se na nádraží našli i tací chudáci, kteří do toho Hamburku jeli. A jejich vlak byl najednou fuč. Nechtěla bych být na jejich místě.

Díkybohu jsme chytily hned následující EC a já jsem dokonce měla v Pardubicích inteligentní přípoje, takže jsem se dostala domů. Skoro o dvě hodiny později.

Takže, abych to shrnula, byl to výlet opravdu za všechny peníze :o) a nebýt Českých drah, byl by den úplně dokonalý.

P.S.: nějak se netěším na tu částku, co mi Aktijka sdělí, ale zato se moc těším na to co mi přijde v krabici poštou.
P.P.S.: Báro, Aktijko, děkuji za pěkný odpočinkový den.
P.P.P.S: Aktijko, stejně tě obdivuji, že jsi to zvládala s takovým klidem.
P.P.P.P.S.: Omlouvám se všem, se kterými jsem se neseznámila, ač jsem tak chtěla učinit (i když jste o tom neměli tušení).

Lunko, díky za kafe! Jo, a vlaječku z míša řezů jsme si schovaly, už ji mám na nástěnce.

Limetka


pátek 31. srpna 2012

Bílý inkoust a anilinky - ATC kartička

Došlo i na mě a tak i já jsem vytvářela ATC kartičku - svou první.
Napadlo mě, že by se dala krásně využít technika, která se mi moc líbí - spojení anilinek a Distress inkoustu - a také prubnout bílý inkoust.
Dala jsem se do toho a šlo mi to moc pěkně od ruky.
No řekněte, není krásná?


No a tím se dostáváme k velké otázce, která mi nyní vrtá v hlavě. Najdu v sobě dost síly, abych svého miláčka dala do obálky a poslala tomu, kdo na něj čeká?

Každopádně než najdu odpověď, můžu vám říct, jak jsem ATC kartičku vyrobila.
Pomůcky:

  • horkovzušná pistole (na sušení stříkaného díla)
  • minimister
  • měkký štětec
  • anilinové barvy z papírnictví
  • čtvrtka
  • Distress inkoust a blendovací špalík s polštářkem
  • bílý pigmentový inkoust (v mém případě kočičí očko)
  • pozaďové razítko - text
  • černý StazOn
  • razítko květiny (Hero Arts)
  • vodní štětec
  • akvarelové patelky
  • lepidlo Glossy Accents
  • lepidlo Tombow v tužce (silnější hrot)
  • skleněná podložka a skalpel
  • samolepící perlička


1/ Ustřihněte si čtvrtku o vellikosti ATC kartičky - je jedno jestli bude hladká nebo s texturou. Ta moje byla světlince vanilková s texturou.
2/ S použitím blendovacího špalíku a Distress inkoustu nastínujte kartičku. Použila jsem Stormy Sky, mám ji moc ráda.
3/ Když je kartička suchá (myslím doopravdy suchá, protože Distress inkoust schne déle, i když to vypadá že už je dávno suchý), vezměte si minimister, anilinky, trochu vody a měkký štětec. Do minimisteru dejte tak 3 cm vody, namočte štětec a navlhčete vybranou barvičku na paletě anilinek. Štětec pak "vymáchejte" v minimisteru a proces opakujte, dokud nedocílíte žádané sytosti odstínu barvy v nádobce rozprašovače.
4/ Vezměte si podložku a ještě lépe se i s podložkou přesuňte na nějaké omyvatelné místo. Nestříká to zas tak moc, ale přece jen - anilinky mají jasné barvy, které se rády "zažerou" a kromě toho jsou jedovaté. Já jsem použila obyčejný papír a podlahu v kuchyni.

5/ Než začnete naostro stříkat, zkuste si jakou barvu jste si vlastně namíchali a jaké kapky vytváříte. Minimister nakloněný na bok, aby sací trubička byla bez zdroje barvy - velké kapky.
Sací trubička ponořená ve vodě - jemnější stříkání. Liší se i síla stisku - málo větších kapek nebo jemná sprška.
Já jsem aplikovala nejprve jemnou spršku, pak jsem usušila horkovzdušnou pistolí a pak stříkala větší kapky. Podkladová barva se dobře rozpíjí, pokud je v silnější vrstvě. Vytváří tak i lepší efekty.
Před nastříkáním:

Po nastříkání. Zvolila jsem tyrkysově modrou.


Poté jsem na suchý podklad obtiskla textové razítko, obarvené bílým inkoustem. Po zaschnutí přišel na řadu lak/lepidlo Glossy Accents - ten se postaral o "kapky rosy".



A na řadě je květina. Tu jsem natiskla na obyčejnou hladkou bílou čtvrtku inkoustem StazOn, vyřízla a vybarvila akvarelovými pastelkami. Vodní štětec se postaral o rozmytí barvy.
Hotovou květinku jsem nalepila na kartičku a po krátkém přemýšlení ji dozdobila samolepící perličkou.


A je hotovo...nicméně odpověď jsem pořád nenašla. Kartička je vyrobená opravdu s láskou a už je i podepsaná... no, stejně venku prší, takže na poštu nepůjdu.

Limetka

P.S.: doufám že si ten, kdo na kartičku čeká, tenhle článek nepřečte :o(

sobota 18. srpna 2012

Cestovní smash deník z dovolené

Cestovní smash deník z dovolené
Středa 15.8. 2012 
Původně jsem chystala článek o tom, jak chystám cestovní deník na dovolenou. Bohužel chaos, který předcházel odjezdu, mi zamíchal kartami a stihla jsem jen vyfotit prázdné stránky, připravené zachytit dojmy a události na dovolené.
A proto také dnes článek o vyplněném cestovním deníku. Jelikož jsem však před pár hodinami narychlo a téměř neplánovaně opustila civilizaci, nestačila jsem svůj smash deníček po návratu z dovolené vyfotit. Stihla jsem sotva vybalit, vyprat, navěsit na sušák, zabalit něco jiného a dodělat titulní stranu deníku.


Vzhledem k tomu, že jsme na dovolenou jeli autem, měla jsem omezený nárok na množství pomůcek k tvoření, které si můžu vzít sebou. Po velmi dlouhém a bolestivém uvažování, vybírání a zase odkládání jsem na hromádku odložila:
  • černý fix 0,1 mm
  • špičaté nůžky
  • obyčejnou tužku
  • gumu
  • lepidlo z DM
  • sadu písmenkových razítek
  • Distress Inkoust, odstín Walnut Stain
  • zip sáček s několika zbytky vzorovaných a jednobarevných papírů.

Vzala jsem to jako základ a zbytek dodělám doma. Na nadpisy a text mi to stačí, ozdoby dolepím po návratu. Jinak bych sebou musela táhnout krabici kytek, většinu svých Distressek a tunu razítek. Jenže to bych musela buď jet jiným autem a nebo si to všechno zabalit místo oblečení.
Další dilema bylo jak to převézt tak, aby to přežilo. Na igeliťáky si moc nepotrpím.
Pak mi ťuklo - mám plechových krabiček, že bych si je mohla sama závidět, tak to zkusím do nějaké napasovat. Nejlepší velikost měla plechová krabička Maggi, takže stužky opustily svůj příbytek a místo nich se pěkně naskládali všichni členové mé KPZetky. Viz obrázek.


Na dovolené jsem zjistila, že jednotlivá písmenka nadpisů se lepí rollerem hodně špatně a že skutečně netuším proč jsem nakonec nepřibalila Tombow, který jsem měla také na seznamu.
Také mě mrzelo, že jsem si nevzala nějaká razítka. I když už jsem něco málo měla předtiskáno, stejně bych je dost využila.
Večer co večer jsem byla poněkud chcíplá, ale statečně jsem zaznamenávala dojmy z celého dne. Nešlo zapisovat během dne - máme malé dítě, což vyžaduje dost pozornosti a maximum poskytnuté péče, a navíc - E. by se snažila zjistit, co to maminka kutí a chtěla by také dělat "písy písy." Rovněž zapisování čerstvých zážitků při hřebenové túře ve dvou tisících metrech a sedmi stupních Celsia není úplně ideální okamžik na vysedávání na kameni zahleděná do sebe a přemýšlející jak nejlépe formulovat krásu uběhlých chvil.
Úterý 21.8. 2012
Tak tady to je. Po dovolené jsem vlepila i dvě fotky, ještě jedna mi chybí - bůhvíproč jsem ji zapomněla do fotolabu poslat.
Malá ochutnávka...
(nedodělaná titulka)



Na svázání jsem použila knihařské kroužky, bílé nebo krémové čtvrtky a samozřejmě Distressky. Mám ráda barevný podklad. Mou nejoblíbenější barvičkou je Pumice Stone - kromě toho že jsem ji použila nejčastěji svědčí o její oblibě i to, že už skoro nebarví (a to ji mám půl roku) a blendovací polštářek je také úplně zmasakrovaný (jestli to takhle můžu napsat).


Díky za nakouknutí, přeji hezký večer a hlavně pohodový zbytek prázdnin, ať jste kdekoliv.
Limetka

pondělí 23. července 2012

Druhé abecední minialbum

Tak už jsou na světě obě minialba. I když druhé jsem předala hotové už před třemi týdny, zapomněla jsem ho nafotit, tak jsem se ani nechlubila. A jelikož je pár desítek kilometrů daleko, okamžité nafocení se zrealizovat nedalo.
Zároveň jsem pár přátelům slíbila digitalizované nahlédnutí dovnitř alb, ale ani to se nepodařilo v posledních třech týdnech provést, protože první album se mezitím vydalo na prázdninovou cestu a odjelo s rodiči na dovolenou.
Takže jsem se konečně o víkendu dočkala a znovu spatřila své druhorozené papírové dítko. Na nic jsem nečekala a pořídila pár snímečků. Nevím ale proč jsem na některé stránky nastavila špatné ISO, takže jsou mizerné. Slibuji že přefotím. Také pak přidám fotky stránek, které se v albech liší (Babi, Děda, Okaté děvče, písmeno S).
Tady to je...
(cenzurováno)




A - Andílek

B - Babi

C - Celá rodina

D - Děda!

E - Expedice

F - Fialka

G - nová Generace

H - Holky

Ch - Chvíli na světě

I - Inženýrka

J - Jupí sníh!



L - opravdová Láska

M - Maminčina

N - Nosím se s mamkou

O - Okaté děvče

P - Plaváček

R - Rarášek

S - Siesta

T - Tatínkova

Ť - Ťapy ťap

U - Uzlíček štěstí

V - nejlepší Večerníček je táta!

Z - Zoubky


Co jsem nevyfotila, je journaling dolepený na protějších stránkách (pouze u některých), který přibližuje atmosféru nebo místo fotky, ale věřím, že vám to nevadí...


Krásný den, děkuji za nahlédnutí!
Limetka

úterý 26. června 2012

A je na světě!

Konečně se mi podařilo dokončit minialba, zachycující první rok naší dcery. Minialba poputují k mým a manželovým rodičům. Jsou téměř totožná - liší se pouze v písmenech "B" a "D" (tedy babička a děda). Aha, já jsem zapomněla dodat, že se jedná o alba abecední.
Jejich "výroba" byla úžasná a dobrodružná, chvílemi mě ale také pěkně štvala, protože jak jsem už říkala, musela jsem dělat všechno dvakrát a nachlup stejné. Já prostě nerada dělám věci dokola.
Každopádně vnitřek čili obsah je hotový i obou, nyní dokončuji desky u druhého. Jedno už totiž svoje páníčky našlo, a to právě dnes. Než jsem odevzdala, nafotila jsem a tady je. Chudáček nejde zavřít, jak je "nadupaný".
Na výrobu jsem použila hotový blok A5 obdélník (k dostání na internetu), kterému jsem potáhla desky. Koukněte na něj - no není roztomilý?




Teď už si můžu konečně oddechnout a soustředit svoje síly na Projekty, Challenge a Diktáty na webu scrapbook a spoustu dalších věcí co mám v plánu. Albíčkům jsem věnovala veškerý čas a sílu, snažila jsem se být co nejpečlivější (přece jen - když to jde ven, že...).

Limetko, jsi skvělá, že jsi vydržela až do konce!

Díky za nakouknutí a případnou pochvalu :o)))))

Limetka